SNÍMACÍ ČÁST / Videokamery mají nový standardně světelný objektiv se solidním patnáctinásobným transformačním rozsahem, který začíná u výhodného mírně širokoúhlého zobrazení se zorným úhlem 44°. Tento úhel je sice o něco menší než u jeho předchůdce, ale stále největší z celé testované kolekce. Širší zorný úhel je výhodný zejména při natáčení v interiérech a všude, kde chybí dostatečný odstup od snímaného objektu. Komu by nestačila horní hranice optického transformačního rozsahu, ten může plynule přejít do elektronického, vymezitelného v menu na třiceti či šestisetnásobný. Při největším elektronickém zvětšení je sice obraz již dost nekvalitní, ale zase ne tak, jak by se dalo očekávat. Horší je to s jeho klidem při natáčení z ruky. Elektronický stabilizátor totiž znatelně zklidňuje jen záběry pořízené s kratším ohniskem, s prodlužováním optického ohniska jeho vliv rychle slábne, v elektronickém transformačním rozsahu je jeho účinek již minimální.Transformace se ovládá dobře přístupnou výklopnou páčkou; jejím lehkým vychýlením lze plynule přecházet od velmi pomalé po střední rychlost, dynamický "přelet" chybí. Poněkud méně pohodlné je již ruční ostření. Vroubkovaný prstenec objektivu má totiž jen ozdobnou funkci, ostření zprostředkovává malé, dost utopené víceúčelové tlačítko na bočním panelu. Ale protože zaostřovací automatika vzdálenosti vyhodnocuje správně a optiku přeostřuje rychle i za nedostatečného osvětleni jistě, ruční ovládání se zpravidla dostává ke slovu jen u náročnějších kompozic. Při nich ovšem může někdy vadit, že s prodlužováním ohniska dost výrazně roste i spodní hranice zaostření. V souvislosti s objektivem nelze opomenout dva detaily. Prvým, praktickým je snímatelný prstenec, jenž částečně chrání čelní čočku, případně nasazené filtry před přímými paprsky, druhým, nepraktickým krytka s pevnými vzpěrami místo obvyklých pružinových, které kladou takový odpor, že jsem měl strach, abych ji neutrhnul i s objektivem. Snad se časem ochodí...
Stejně perfektní práci jako zaostřovací obvod ovádí také expoziční automatika, která navíc předkládá opravdu kompletní výběr expozičních režimů. Kromě pěti osvědčených, velmi dobře zvolených motivových programů (Portrét, Rychlé děje, Velké kontrasty, Bodové a Nedostatečné osvětlení) a neméně praktického, dostatečně velkého přímého jednorázového pootevření samočinně nastavené clony, při němž se již příslušné tlačítko nemusí stále držet (Díky, Panasoniku!), umožňuje i individuálně řídit všechny rozhodující veličiny. Konkrétně expoziční časy v třinácti krocích do 1/8 000 s, clony rovněž v třinácti do 1:16 a zesílení v šesti krocích až do výrazných 18 dB. Poslední dva parametry přitom přestavuje plynule, takže se mohou dávkovat s lékárnickou přesností. S výjimkou scén s velkým rozpětím jasů, s nimiž si bez kompromisů neporadí žádná videokamera, mě nenapadá jiná expoziční situace, která by se s touto výbavou nedala zvládnout. A to včetně záběrů za minimálního, či dokonce žádného osvětlení. V prvém případě lze totiž povolat na pomoc kromě programu Nedostatečné osvětlení, jenž nijak neovlivňuje ostrost obrazu, i režim Gain up, při němž jsou pohybující se objekty vlivem delší expoziční doby již poněkud rozmazané, v druhém infračervený systém pro noční vidění 0 lux, který vykreslí černobíle, přesněji šedě (obr. 1), i pověstného černocha v tunelu (ovšem pouze nacházíli se ve vzdálenosti do deseti - patnácti metrů).
Zatímco z hlediska expozice nemají kamery chybu, o jejich vyvažovací automatice již totéž tvrdit nemohu, neboť se občas nechá zmást dominantním tónem scény (a to i tím, který náš zrak nevnímá, např. vzniklý odrazem světla od barevné plochy či zatažené oblohy nebo průchodem paprsků určitým prostředím). Ale protože takové pomýlení okamžitě odhalí barevné zobrazovače v hledáčku a na bočním panelu, lze ho pohotově napravit bud' poloautomatickým vyvážením na konkrétní podmínky (přes mléčnou rozptylku v krytce objektivu), nebo - ještě rychleji - přepnutím na fixní úroveň denního či žárovkového světla (odborně: na jeho teplotu chromatičnosti). Za denního i umělého světla ladí automatika obraz do realistického, striktně neutrálního objektivního barevného tónu, který ovšem někomu může subjektivně připadat chladnější. Výsledné barevné podání je jemnější, než jak ho prezentuje sice hodně zvětšený, ale tím také dost hrubozrnně působící zobrazovač ve výsuvném a asi o 70° výklopném hledáčku či jeho poměrně jemný boční kolega se středním vodorovným a dost úzkým svislým pozorovacím úhlem. U obou zobrazovačů lze přes menu regulovat jas a u bočního také barevnou sytost. Za intenzivního okolního světla ovšem bývá obraz na něm již hůře čitelný.
A nyní něco pro experimentátory. Ano řeč bude o trikových funkcích. Začněme u obrazové interpunkce. Kamery umožňují jednotlivé sekvence oddělit, respektive spojit kromě obligátního stmíváni a roztmívání (při němž se příslušný ovladač musí přidržet) rovněž setřením horizontálně putujícím obrazem či prolnutím. Kdo chce obraz transformovat, ten má na výběr jednak černobílé zobrazení, hnědý tón, solarizaci a negativ, jednak rozdrobení do mozaiky, zrcadlové obrácení kolem svislé středové osy (obr. 2), "zduchovatění" linií a stroboskopické rozfázování, přičemž obě skupiny triků může ještě vzájemně kombinovat. S výjimkou stmívání a roztmívání se zbývající režimy zařazují z menu (trošku pracněji), a to i dodatečně až při reprodukci. Nechybí ani obvyklý fotorežim pro záznam statických snímků na pásek, který' předkládá, což je již méně obvyklé, dva postupy. Prvým, ovládaným samostatnou spouští, se pořizují jednotlivé zhruba sedmisekundové snímky, respektive jejich série, a to i s neprokládaným řádkováním, zvyšujícím rozlišení. Snímky se nahrávají okamžitě po zmáčknutí spouště, tedy bez možnosti předvýběru. Druhý postup, aktivovaný tlačítkem Still, dovoluje zmrazit obraz kdykoli při natáčení na libovolně dlouho. Tak lze mimo jiné perfektně klidně zachytit různé statické objekty, např. reprodukované předlohy, orientační či pamětní desky, plastiky, přírodní výtvory spod. Výhradní specialitou á la Panasonic je detektor pohybu. Je-li aktivován, pak jakmile zaregistruje v zorném poli objektivu nějaký pohyb, kameru okamžitě přepne na nahrávání a po jeho skončení ji opět vypne. Způsob využití, např. v kombinaci se systémem pro noční vidění, již ponechávám na vaší fantazii. V souvislosti s poměrně obsáhlým výčtem zvláštních funkcí trošku zaráží absence pravého komprimovaného širokoúhlého zobrazení. Stejně jako většina ostatních kamer Panasonic i tyto modely poskytují jen "falešný" širokoúhlý obraz, tj. s vodorovnými černými pruhy.
VERDIKT / Prakticky jediné, čím se tyto ekonomické modely liší od vyšších a dražších typů, je komfort individuálního ručního ovládání. Ten je u dražších přístrojů přece jen o něco vyšší. Výsledky, které poskytují, jsou však srovnatelné, jedním slo-vem vynikající. Obraz je za dostatečného osvětlení brilantně prokreslený, s vysokým rozlišením, výborným odstupem od šumu a za běžných podmínek s vyrovnaným objektivním barevným podáním. Dobré jsou i jejich dispozice pro natáčení za špat-ného osvětlení, kdy ovšem obraz bývá již trochu mdlejší, méně kontrastní, víc zašu-měný. Běžnou zvukovou kulisu zaznamená-vají dokonale, ale hudbu zachycuje jejich mikrofon trochu ploše. V tichém prostředí obvykle proniká do nahrávky jen hluk motorické změny ohniska. Obsluha přístro-jů je pohodlná, u centrálního bočního pane-lu však dostal vzhled přednost před ergono-mií, ovladače jsou poněkud malé a utopené. Zato propojovací terminál byl řešen bez kompromisů. To platí zvlášť pro model DS28, který má konektor DV zapojen obou-směrně, tj. i jako vstupní, což je také jeho jediná, ovšem dost podstatná odlišnost od typu DS27. Výhodou obou je i dlouhá hrací doba na jedno nabití přikládaného akumu-látoru a jeho rychlé "znovuvzkříšení".
Pro úplnost dodejme, že na testovaný pár navazuje ještě dvojice DS37/DS38, jejíž výbava je rozšířena o mechaniku pro paměťové karty MMC/SD, na které lze ukládat statické snímky s rozlišením 640x480 bodů a ty pak případně kopírovat na pásek. Opačný postup, tj. přepis z pásky na kartu je také možný, ale zápis videosekvencí však neumožňují.
Časopis Stereo&Video 7/2001